Postavy jsou uvěřitelně lidské. Čtenář má možnost přemýšlet, kde končí jejich vlastní názor a důvěra a kde začíná souhra okolností a jejich tlak. Právě tato pomalá, nenápadná práce s psychologií mi nakonec připadala silnější než samotná kriminální linka.
Kniha se spojí až na konci a to tak, že Vám to vezme dech. Střídá se vyprávění Elen, Vilmy, Viky. Vypadá to, že spolu vyprávění nemá co dělat…čtenář musí být pozorný a brát si zrníčko po zrníčku.
Dvě dějové linky a v obou parta přátel a spolubydlících ze studií. Všichni skvělí tak, že bych s nimi na odlehlém a od civilizace odříznutém panství chtěla taky skončit. Vřele doporučuji, nudit se nebudete.
Román je neuvěřitelně čtivý. Pro milovníky Řecka jako dělaný. Budete se rozplývat nad dech beroucími popisy přírody a života místních, které mi přišly jak vystřižené z pohádky. Díky skvělému vypravěčskému umu uslyšíte šplouchání mořských vln a ševelení olivových hájů přímo v uších, kolem vás se rozplyne vůně citrusových plodů, do jejichž šťavnatých dužin budete mít chuť se zakousnout.
Obě ženy mají svá podezření i jistoty, obě se bojí toho, co vše může vyjít najevo. Ženské postavy Březinovi jdou, myslím, že by se měl konečně pustit do série, kde bude i vyšetřovatelka rodu ženského:-)
Při čtení jsem cítila neskutečnou bezmoc, bolest a úzkost. Ale i přesto mám takovéto knihy o skutečném životě moc ráda a vyhledávám je. V této nejen že jsou silné příběhy, ale je i dobře napsaná, že se do životů maminek dokážete naplno vcítit.
Nebojí se ukázat realitu nemocničních oddělení. Nahlédneme především do prostředí nemocnice Motol, kde se každý den odehrávají malé i velké boje o život. Nemocniční chodby, pokoje, zoufalství i víra, která je často to jediné, co rodiče drží nad vodou.
Tohle je román, ve kterém se autorka nebála vykreslit problémy a pocity lidí jež se starají o své postižené děti. A také charakter a pocity těchto samotných dětí, které musí překonávat spoustu bariér a jejich chování je pro mnohé lidi nepochopitelné.
Její hrdinové se nesnaží o žádnou velkou revoluci, nezapojují se do žádné "podvratné" činnosti, jen se snaží žít svůj život v rámci možností. Přesto vlivem okolností totalitních režimů kolikrát doslova bojují o přežití. A to jsou přesně ty chvíle, které jsou pro čtenáře vztyčeným prstem, varováním před nebezpečím totalitních režimů.
Kniha se četla dobře, místy jsem se musela smát, jak autor popisuje, že mladí muži mají maminy vyzkoušené, to není nic nového, teď koketují s myšlenkou na babičky a tak Magda ve svém věku téměř 60 let je stále v kurzu. Stále je hratelná. :)