Matka na kolejích
Kamila je mi neskutečnou inspirací, ale taky je skvělou vypravěčkou a knihu jsem si neskutečně užila. Stránky mi ubíhaly pod rukama ani nevím jak. Díky ní jsem si troufla vyjet sama se čtyřletým synem do Dánska.
Kamila je mi neskutečnou inspirací, ale taky je skvělou vypravěčkou a knihu jsem si neskutečně užila. Stránky mi ubíhaly pod rukama ani nevím jak. Díky ní jsem si troufla vyjet sama se čtyřletým synem do Dánska.
Román osloví ty čtenáře, kteří mají rádi příběhy z různých společenských vrstev, kde se jeden člen vymyká všem konvencím a odhodlaně si jde za svými sny. Je to příběh o lásce, především té zakázané, ale také o hlubokém zklamání z nenaplněných očekávání, a hlavně o době, ve které to neměli lehké ani bohatí, ani chudí.
Krásná sonda do vztahů a společnosti 90. let a začátku milénia se vším dobrým i zlým. Začetla jsem se, a nechtělo se mi přestat.
Příběh to je bezesporu temný, autorka přisuzuje hrdinům barevnou paletu charakterních vlastností. Nic není černo-bílé. Potěšilo mě, že sleduje postavy detailním, až inspekčním pohledem, rozebírá to, co se děje hlavním postavám v hlavě a čtenář vidí, jak se řítí do spirály a nemůže s tím nic udělat. Čtení jsem si užila, jen jsem následně potřebovala odlehčený žánr.
Opravdu je to rafinovaný příběh se vskutku zajímavým závěrem, který jsem naprosto nečekala.
Autorka si dala neuvěřitelnou práci s postupným vyšetřováním případu, aby čtenáře držela neustále v napětí a nejistotě. Chrlí na vás pocity pozůstalých, svědků a podezřelých. Celková atmosféra je tíživá a mrazivá. Dialogy jsou perfektně vystavěné a nemáte pocit, že by příběh měl jediné hluché místo. Vše je uvěřitelné do posledního písmenka.
Buď, jak buď, jisté je to, že Vekslačka bude ve svém žánru letos patřit k nejprodávanějším knihám. Zaslouží si to. Už jen proto, že se skvěle čte, děj odsýpá a má myšlenku. Za mě je cenná taky v tom, že vám (jaksi na okraj) ukáže, kde se taky braly peníze pro jinou kapitolu našich dějin, pro pozdější privatizaci.
Příběh, který v sobě kniha ukrývá je naprosto dokonale napsaný. Autorka vysvětluje, co jsou bony, co byl Tuzex a jak vlastně lidé žili. Je to tak autentické, že máte pocit, jako kdybyste se do minulosti opět přenesli (ještě že jen v knížce …)
A právě kombinace uvěřitelného s tím neuvěřitelným je autorčinou silnou stránkou, jak děj zdatně gradovat. Troufnu si říci, že možného vraha/vražedkyni v první půlce knihy netipnete. Zorientovat se v tom, co se stalo na letním slunovratu, proč musel někdo zemřít, nějakou tu chvíli potrvá rovněž policistce Tereze. Vy na to máte skoro čtyři sta stran.