Na autorčiných knihách mě baví, že se u nich nejen začtu, ale pokaždé si z nich i něco odnesu. O tom, jak komunistický režim připravoval selské rodiny o jejich statky a majetek, jsem samozřejmě něco věděla, ale některé souvislosti a detaily tehdejšího života pro mě byly nové.
Miluju celou dynamiku příběhu, nulová hluchá místa, sympatické postavy i další opravdu originální zápletku. Kdo by čekal, jak kruté dokáže být divadelní prostředí? Když k tomu přidáte člena rodiny, který dokáže udělat příšernou věc, čtivost je zaručena!
Děj románu se odehrává na podzim, takže jsem se do čtení pustila v tu nejlepší dobu. Mám ráda příběhy zasazené do období, které momentálně skutečně panuje. Autorce se podzimní atmosféru podařilo velmi dobře zachytit. A pokud patříte mezi milovníky kávy, jistě během čtení dostanete chuť na dýňové latté. A možná třeba i na skořicového šneka?
Knihu jsem přečetla se zatajeným dechem. Ne pro její napínavost nebo dějovou zápletku. Nadchl mě tento neotřelý způsob pojetí, který mě neustále nutí přemýšlet. Autorka skvěle ukazuje, že navzdory technologickému pokroku řešíme v jádru ty samé věci – strach z odmítnutí, výčitky svědomí, když se věnujeme sami sobě, touhu po svobodném vyjádření.
Autorku pojí s místem, kde se Martin příběh odehrává, silné pouto, a ta láska ke kraji je v románu silně znát. Procítěné líčení prostředí a krajiny působí na čtenářovu duši jako hřejivý balzám. Jen kdyby se na tak krásném místě neodehrávalo tolik nelidského jednání…
Autorka umí skvěle vykreslit atmosféru , prostředí a vyvolat ve vás pocit , že si nutně musíte zamluvit dovolenou na nějakém horském středisku ?? Takže pokud chcete vypnout, zachumlat se pod deku a na pár hodin utéct někam do hor, je pro vás tenhle příběh ideální.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst. Splnila přesně to, co jsem od ní na začátku chtěla, a rozhodně ji z hlavy jen tak nedostanu. A určitě se teď musím zaměřit i na další tvorbu autora Adama Chromého, protože tohle pro mě bylo opravdu příjemné čtenářské překvapení.
Žít na takovém místě musí být peklo a přitom vlastně z povzdálí žádné velké drama… Marie Irová je skvělá pozorovatelka a i když píše společenský román, spouští tolik emocí, že by se autoři ostřejších žánrů mohli učit.
Kniha nabízí svižné tempo, protože autorka vsadila na velmi krátké a úderné kapitoly, z nichž každá je zakončena napínavým zvratem. Příběh díky tomu fantasticky utíká a dokáže si udržet vaši pozornost od začátku do konce.
Co musím vyzdvihnout a budu o tom mluvit (psát) pořád, autorce se skvěle podařilo vykreslit každou jednu postavu. Je tu rodina, která vás otráví od prvních stránek a vy se jen začnete bát, co všechno nás v příběhu může čekat.